Svět kolem nás
Svět kolem nás
(fejeton)
Nasedla do auta, připoutala se, pomalu nastartovala a rozjela se. Jela přesně tam, kam jí řekl. Ruce se jí třásly, ale nespustila je z volantu. Najednou se proti ní vyřítilo auto. Nemá kam uhnout, je pozdě, srážka je nevyhnutelná…
Crrrrrrrrr! Petra se podívá na budík, zabručí a zaklapne ho. „To snad není pravda, už se mi o té autoškole i zdá,“ pomyslí si. Vstává z postele a zapíná rádio, snad ji to probere. AAA Auto Praha… Lidl je levný… S námi ušetříte! Copak v tom rádiu už nehrají žádný písničky? Obleče si černé kalhoty Quicksilver a své oblíbené růžové triko Roxy, na snídani nemá čas. Popadne baťoh a vyráží. Přechází silnici, asi metr od ní prudce zabrzdí auto, přes mp3 neslyší řidičovy nadávky a jde dál. Zastávka je úplně prázdná, vidí, jak se její autobus od ní vzdaluje. „Perfektní začátek dne, fakt. Ještěže už je pátek…“ Usedá na lavičku a zapálí si, aspoň jí to zkrátí čekání.
Autobus přijíždí s pětiminutovým zpožděním, začíná tlačenice a soutěž o to, kdo do autobusu nastoupí jako první a kdo si sedne na poslední neobsazené místo. Nastupuje také asi dvacetiletý mladík, roztrhané džínsy, červené číro, s piercingem v puse. Lidé se namáčknou ještě víc na sebe, zato mladý punker má okolo sebe místa dost.
Po dvaceti minutách se Petra konečně blíží ke škole, cestou potkává jednoho ze svých kamarádů a hned se cítí líp. Špatná nálada jako by zmizela a jela dál v přeplněném autobusu. „Tak co dneska?“ ptá se Tomáše. „Klasika. Poslal sem ti včera pozvánku na facebooku. Tak se jukni, bude velká párty.“ „Oukej, se tam stavím nějak pozdějc, tak mi tam drž fleka. Jo a btw, myslíš, že bych mohla spát u tebe?“ „Jasná páka.“ Kolemjdoucí důchodce si odfrkne, vůbec netuší, o čem to ty děti mluví.
Páteční školní den Petra v podstatě prozívá a soustředí se jen na předměty, které jsou jí nejbližší. Nemůže se dočkat víkendu a je to vidět i na ostatních. Jeden spí, druhý neustále kouká na hodinky, třetí se dívá z okna. Jen opravdu hrstka studentů se aktivně zapojí do výuky.
Po škole jde Petra s kamarády domů, většina témat hovoru nemá moc vysokou úroveň, ale to je přesně to, co teď potřebují. Po chvíli všichni ztichnou a začnou se věnovat svým mobilům. „Domluvíme se tedy na večer?“ přeruší ticho Petra „Ti dneska ještě napíšu.“
Ihned co přijde domů, usedá k počítači. Zjišťuje všechny nové drby a domluví s kamarády všechno, co za těch šest hodin ve škole nestihla. Přichází do obývacího pokoje za relaxujícími rodiči. Televizní noviny jim sdělují jednu horší zprávu než druhou. Táta vypíná televizi a pouští rádio. Bau Bau Baumax… Petra se pousměje, zanadává si na reklamy v rádiu s rodiči a vyráží na slíbenou velkou party. Ačkoliv se to může zdát jako stereotyp, má svůj svět ráda…
Adéla Landová