Poezie - Žáčková (1.A)
11. 2. 2009
Básnický tvorba studentky Žáčkové z 1.A
Studentka Žáčková se rovněž zúčastnila literární soutěže Svět kolem nás, přestože se jí nepodařilo zvítězit obdržela Čestné ocenění...
1.ukázka:
PŘEDSEVZETÍ
Naposledy zhasím plamen svíce,
já v životě už nechci vidět nic.
než radostné a rozzářené líce,
a zvenku světla matných okenic
Naposled políbím tvá ústa,
ten dotek navždy chci teď ctít.
Vždyť čeká mne tak leda cesta pustá,
po které tiše, slastně budu snít.
Naposledy pohladit tvé vlasy.
Jejich lehkou vůni vnímat napořád,
a nikdy nezapomenout ty časy,
kdy věděl jsem co znamená to slovo milovat.
Naposledy utopit se v očích.
V jejich krásné modré barvě naděje.
Když půjdu pak pod bičem kočích,
a kati budou střežit moje kročeje.
Naposledy dotknout se tvé kůže,
jejíž teplo zvolna prchá ven,
To tobě budou na hrob nosit růže,
Mě lynčovat za ten čin můj jen.
Naposledy stisknout tvoje ruce,
i když ten můj stisk už těžko oplatí,
a příští rok, tak jak teď Vánoce,
Ti budou v chrámu zpívat bohatí.
Naposledy prohlédnout tvé tvář,
než první lopata ji hlínou zahradí.
To v nebi jistě získáš svatozář,
a do pekla můj skutek lehce prozradí,
Sbohem má lásko, já loučím sem,
už vím že zabít tě byl strašný hřích.
A všichni ti andělé, co stáli na římse.
dnes přijedou si pro tvou duši na koních.
Promiň má lásko, omluva nestačí,
Však udělat sem musel toto zlo,
Teď nezíská tě ani nikdo jinačí,
Když tvoje srdce to mé odmítlo.
Naschle lásko, tak proč nic neříkáš?
Což nedali ti doma dobré výchovy,
Na pozdrav přec odpovídat máš,
A ne pak tiše plakat nad slovy.
A dopsav tyto slova v bělost papíru
Já zhasil svíci a vydal se své dílo vykonat,
však přichystán mi osud byl na míru,
když ze schodů sem v té tmě snadno spad…
2.ukázka:
HRÁČ
Sedím zas u stolu,
kolo se točí,
sedíme pospolu,
já a můj ročník.
Dva hráči rulety,
jeden je ve skle,
na lahvích viněty,
žeton se leskne.
Bude to červená,
říkám si v duchu,
červená prohrává,
dopřávám sluchu.
Poslední žetony,
na desku házím,
vsadím je na sedmu,
sotva tím zkazím.
Dopil jsem přítele,
prohrál jsem tah,
barvy a Avignon,
budou můj vrah.
Vzít vůli do hrsti,
nechci dál žít,
přikován na světě,
kuličkou v ruletě.
3.ukázka:
NEJSTARŠÍ ŘEMESLO
Poslední lampa matně pomrkává,
nad nočním městem mlha rozprostřela plášť,
a jak se vždycky všude stává,
na začátku zas objeví se zášť.
Už docela teď zhaslo světlo,
už děvky zákazníky hledají.
Vždy bez světla, to by se jen pletlo,
to povolání tiše dělají.
Pod rouškou mlh a tmy
V těch uličkách měst zapadlých
Pak plní pánům jejich sny
A celý svět se vrhá v hřích
Ta práce těžko šlechtí duši
Však co dělat má ta holka chudobná
Když uléhá s ním již podvědomě tuší
Že na zítra zas vystaráno má
Tma již pomaličku stahuje svou vládu
Klapot podpatků je slyšet kousek dál
Zákazník teď ještě netuší tu zradu
Že tento románek ho hodně stál
To ráno když přistupuje k zrcadlu
Zjistí, že cena ten hřích je vysoká
A radši by se vydal šibenice propadlu
Než aby četl slova rtěnkou napsaná
Ty slova mají jeden pozitiv
Že psaní jejich jest tak upřímné
To stačí přečíst nahlas, jaký div
TAK PŘECE VÍTEJ V KLUBU HIV….
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář